Chapter 11 The Anti-communist Resistance in Czechoslovakia in a Pedagogical Perspective
In: Violent ResistanceSearch for other papers by Karina Hoření in
Current site
Google Scholar
PubMed
Search for other papers by Vojtěch Ripka in
Current site
Google Scholar
PubMed
Purchase instant access (PDF download and unlimited online access):
Summary
In this chapter, we draw on a project called ‘The third resistance in a pedagogical perspective’. We pay attention to the armed anti-communist resistance in Stalinist Czechoslovakia from 1948–1953. A review of available literature finds the topic to be of only marginal interest to international academia. In the case of domestic research, we find a number of deficiencies, especially when concentrating on single case studies: a low level of attention to the conceptual grip of the topic, and often an uncritical acceptance of the way anti-communist resistance was ‘co-created’ by the political police. We propose more precision in the conceptual grip based on the approach of Einwohner and Hollander. Their approach systematically uses a nexus defined by a trio of the actors’ intent and recognition of the resistant behaviour by its target and audience. We further enhance this approach by adding a time layer.
In our view, the controversy around anti-communist resistance is productive material from a pedagogical point of view. That is why we investigate the phases and shapes of the production of cultural memory in this regard, taking the birth of the term ‘third resistance’ as one example. Our analysis shows an incongruence between the widely accepted notion of collective trauma present in post-communist societies representing the memory of victims and the memory of active anti-communist resistance. The dynamic of the phenomenon after 1989 is illustrated by the legal acknowledgement of the anti-communist resistance coming only after 2010.
The section of the chapter that deals with the educational application of anti-communist resistance uses the methodology of teaching using controversial approaches developed by Diana Hess and Alan McCully. Its basic principles are applied in the two subsequent case studies and include inquiry-based learning using primary and secondary sources, multi-perspective approach, uncovering moral dilemmas in historical context and leaving controversial and incongruent aspects unsmooth (not romanticising the stories).
The case studies deal with the so-called Masin brothers’ case and an unarmed protest against the collectivisation of agriculture in the small Czech town of Dobruška. Both studies start with a short overview of the story and develop further using the pedagogical goals and methods associated with these pieces of material in education. Perhaps the best-known case of armed resistance by the Masin brothers is complemented by a completely different story of the non-violent protest of farmers of the Dobruška region in 1949, against violent collectivisation. While the political motives of the armed protest of the Masin brothers are unquestionable and the form of resistance was overt, in the case of Dobruška, political motives were largely ascribed to the protesters in retrospect. The reasons behind this selection are twofold: they might allow for different educational goals, and show us that violent resistance is only one type of resistant behaviour; in Czechoslovak history, in particular, rather a rare one.
Summary in Czech
V kapitole vycházíme z rozsáhlejšího projektu Třetí odboj v didaktické perspektivě. Zaměřujeme se zde na ozbrojený protikomunistický odboj ve stalinistickém Československu. Úvodní přehled výzkumu k tématu konstatuje jen okrajový zájem zahraničních autorů. V případě domácího výzkumu pak ukazujeme jeho problematické aspekty zejména časté soustředění se na jednotlivé případy, nízkou míru pozornosti ke konceptuálnímu uchopení a často jen málo kritické převzetí toho, jak protikomunistický odboj “spolu-vytvářela” tehdejší politická policie. Navrhujeme proto zaměřit větší pozornost ke konceptualizaci protikomunistické rezistence podle vzoru Hollanderové a Einwohnerové založené na trojici záměr aktéra, rozeznání ze strany cíle rezistence a pozorovatele s vlastním rozšířením o časovou perspektivu.
Protože společenskou kontroverzi kolem protikomunistického odboje považujeme za didakticky produktivní, a navíc pomáhá vysvětlit podobu domácího výzkumu, podnikáme proto dále exkurz do různých fází vytváření kolektivní paměti protikomunistického odboje například analýzou postupně ustavovaného pojmu “třetí odboj”. Naznačujeme nesoulad mezi “kolektivním traumatem” obětí a aktivní povahou protikomunistické rezistence, a ukazujeme tak v souvislosti s právním řešením společenského uznání protikomunistických odbojářů značnou dynamiku tohoto fenoménu po roce 1989.
Část týkající se samotné didaktické aplikace uvádí inspirační zdroje pro výuku kontroverzních témat, tedy především díla Diany Hess a Alana McCullyho. Základními principy dvou následujících případových studií didaktického využití případů třetího odboje ve výuce jsou práce s primárními prameny, multiperspektivita, obnažení morálních dilemat v dobovém kontextu, nevyhlazování kontroverzních a nesoudržných (či nepochopitelných) aspektů příběhů a neromantizování.
Představené případové studie se týkají činnosti takzvané skupiny bratří Mašínů a neozbrojeného případu protikolektivizační demonstrace zemědělců v malém českém městě Dobruška. Obě studie přinášejí krátké shrnutí příběhu a dále se věnujeme didaktické stránce, tedy vzdělávacím cílům a metodám, které s případy a jejich využitím ve výuce spojujeme. Případ nejznámějšího příběhu ozbrojeného oboje bratrů Mašínů doplňujeme zcela rozdílným, nenásilným a donedávna poměrně neznámým protestem zemědělců proti násilné kolektivizaci z roku 1949. Zatímco politické motivy ozbrojeného protestu skupiny bratří Mašínů včetně změny režimu jsou nepochybné a jednalo se o “otevřenou” formu rezistence, v případě Dobrušské demonstrace byly politické motivy spíše zpětně připsané. Důvodem výběru jsou právě rozdílné vzdělávací cíle, ale též poukaz na pochopení různých forem rezistentního chování, přičemž ozbrojený odpor je jen jedním, zvláštním typem, který se navíc v československé historii vyskytuje relativně zřídka.